Název

OLOMOUC NOC KOSTELŮ 05-15

Popis

Katedrála svatého Václava (Dóm svatého Václava, metropolitní katedrála svatého Václava) se nachází na Moravě na Václavském náměstí v Olomouci. Původně je starší, jde o domovskou katedrálu Olomoucké římskokatolické arcidiecéze, která může být považována za jeden z nejkrásnějších příkladů novogotické architektury v Českých zemích. Její stavba byla zahájena kolem roku 1100 a roku 1131 byla vysvěcena. Patří mezi skvosty středoevropské středověké architektury.
Katedrála představuje výraznou dominantu města Olomouce a to především svojí hlavní věží, jejíž výška 100,65 metrů z ní činí druhou nejvyšší kostelní věž v České republice a nejvyšší novogotickou věž v České republice. V katedrále je také umístěn největší zvon na Moravě Sv. Václav.
Hned vedle dómu se nachází románský Zdíkův palác (dříve nazývaný Přemyslovský palác), s ním sousedí manýristická stavba kaple svaté Anny, v níž probíhaly volby olomouckých biskupů, a za ní kaple svaté Barbory, původně románská věž přemyslovského hradu (Bergfrit).
Krypta pod presbytářem má dvě patra. Horní patro krypty je zpřístupněné pro veřejnost. Dolní patro krypty je pro uchovávání ostatků. V kryptě jsou pohřbeni biskupové a arcibiskupové: František z Ditrichštejna, Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu a Maria Tadeáš Trauttmansdorff. V kryptě je také uloženo srdce arcibiskupa a rakouského arcivévody Rudolfa Jana.

Bazilika Navštívení Panny Marie je poutní barokní kostel v areálu premostrátského proboštství na Svatém Kopečku u Olomouce.
Kostel byl vybudován v letech 1669–1679. Za autora projektu je obvykle pokládán Giovanni Pietro Tencalla. Nový kostel vysvětil 1. října 1679 olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Brzy po vysvěcení kostela zde každoročně putovalo více než 50 000 poutníků a jejich počet stále rostl. Kolem roku 1700 se počet poutníků pohyboval mezi 120–130 000 ročně. Spolu s růstem počtu poutníků rost i počet kněží, kteří zde působili z jednoho (v roce 1672) na dvacet (v roce 1700). Na počátku 18. století se v kostele každoročně odsloužilo více než 6000 mší.
V roce 1732 proběhly v bazilice v rychlém sledu za sebou dvě velké barokní slavnosti. Nejdříve, 8. září, proběhla jubilejní slavnost na připomínku 100 let od vzniku poutního místa. Slavnosti se účastnil i sekavský (a později olomoucký) biskup Jakub Arnošt z Lichtenštejna-Kastelkornu. Večer po skončení bohoslužeb byl před Svatým Kopečkem inscenován „oheň kunstovný“. Po celý oktáv mířily do baziliky procesí z celé Moravy, přičemž např. jen v procesí z Uničova dorazilo kolem 5000 poutníků.

Ještě větší nádhery dosáhla následující slavnost korunovační. O korunovaci milostného reliéfu se četnými přímluvami v Římě přičinil olomoucký biskup Wolfgang Hannibal von Schrattenbach. Na rozdíl od předchozí korunovace Madony svatohorské i následující korunovace Madony svatotomášské uhradila zhotovení korunek Vatikánská kapitula ze Sforzovy nadace. Korunky z Říma na Moravu přivezl sám kardinál Schrattenbach a předal je hradišťskému opatovi Norbertu Umlauffovi, který je 18. září přivezl na Svatý Kopeček. Večer před korunovací byl slavnostně vyzdoben Svatý Kopeček i cesta k němu, celá Olomouc i blízký klášter Hradisko. Samotná korunovace se odehrála 21. září.Obě zmiňované slavnosti navštívilo dohromady asi 100 000 poutníků. V té době byly z Říma získány pro chrám i ostatky 14. papeže prvomučedníka římského svatého Viktora a umístěny v prosklené rakvi na pravém pilíři chrámové klenby (nyní jsou ostatky sv. Viktora součástí monumentálního sousedního barokního jižního oltáře).

Nastavení