Sleva 35 % na
všechno
-35 % s kódem

Fotoknihy, pexesa, plakáty... právě teď se slevou!
Kód: DenFotografie

Sleva 35 % na<br>všechno
  • 3.8.2019
  • 12 zobrazení
  • 0
  • 00
Jubilejní 10. ročník již tradiční akce v Kroměříži byl pro vozidla do roku 1945.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.8.2019
  • 34 zobrazení
  • 0
  • 00
Svatý Hostýn, nebo jen Hostýn (735 m), je kopec v Hostýnských vrších, na kterém se nachází významné mariánské poutní místo, které bylo v roce 2018 prohlášeno národní kulturní památkou České republiky. Komplex zahrnuje baziliku Nanebevzetí Panny Marie, ubytovny pro poutníky, křížovou cestu Dušana Jurkoviče, větrnou elektrárnu a vyhlídkovou věž. Podle archeologických nálezů se zde nacházelo rozlehlé pravěké hradiště.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.8.2019
  • 11 zobrazení
  • 0
  • 00
  • 1.8.2019
  • 11 zobrazení
  • 0
  • 00
Hrad byl založen bratry Pavlem a Vokem ze starého moravského rodu Hrutoviců mezi léty 1329 a 1332, kdy se poprvé psali "ze Sovince".
Původní hrad měl jednoduchou dispozici: na vrcholu skaliska byla ve smyčce silné hradby na osmibokém plném soklu postavena válcová věž - bergfrit. Východně od věže stál palác obrácený směrem k přístupu ostroúhlým nárožím.
Pavlův syn Pavlík ze Sovince, který se zúčastnil domácí války moravských markrabat Prokopa a Jošta, pravděpodobně hrad lépe opevnil.
Za česko-uherských válek v 70. letech 15. století se Vok ze Sovince a jeho syn Jaroslav přidali ke straně uherského krále Matyáše. O dobývání či poškození hradu v těchto válkách nejsou žádné zmínky, značný počet pustých osad na sovineckém panství, doložený v 1. polovině 16. století, však svědčí o vyplenění okolí hradu.

Roku 1543 panství kupuje Kryštof z Boskovic.
Kryštof z Boskovic ani jeho vnuk Jan Černohorský z Boskovic a na Třebové, který hrad zdědil roku 1550, na Sovinci až na výjimky nepobývali. Hrad však byl sídlem úřední správy panství, jehož hospodářskému rozkvětu byla věnována náležitá péče.
V roce 1576 Jan Černohorský z Boskovic a Třebové prodal panství Vavřinci Ederovi ze Štiavnice.
Po Vavřincově smrti v roce 1590 převzala majetek jeho dcera Anna, která již v roce 1594 vzala v majetkové společenství svého manžela Jana staršího Kobylku z Kobylího, který po její smrti v roce 1607 Sovinec zdědil. Na hradě vybudoval mohutný renesanční barbakán s masívní štítovou zdí s dnešní první branou.

Po bělohorské porážce hrozila Janu st. Kobylkovi z Kobylího konfiskace majetku. Na přímluvu velmistra Řádu německých rytířů, vratislavského biskupa arcivévody Karla, kterému slíbil Sovinec prodat, a díky půjčce císařské komoře byl v roce 1621 císařem omilostněn. V roce 1623 pak byl nucen za 200 000 zlatých prodat hrad s panstvím arcivévodovi Karlovi ve prospěch Řádu německých rytířů. Jan st. Kobylka z Kobylího pak žil do své smrti ve Šternberku.

Hradu se brzy dotkly válečné události třicetileté války. První sovinecký hejtman Jindřich Wembovský z Wembovic vydal 25. října 1626 po vpádu Dánů Sovinec bez boje. Místodržící Řádu německých rytířů Jiří Vilém z Elkershausenu (1625-1641) jmenoval proto hradním hejtmanem Jana Höppera (1626-1649), jehož erb je umístěn na objektu tzv. Remteru.

Snadné obsazení hradu Dány však přesvědčilo místodržícího o nutnosti zdokonalit opevnění hradu. V průběhu rozsáhlých opevňovacích prací, které probíhaly v letech 1626/7-1643, se z hradu stala moderní pevnost, odpovídající vojenskému umění své doby.
V roce 1643 vpadla švédská vojska pod vedením Lennarta Torstenssona do Čech a na Moravu. Na zpětném pochodu do Slezska, kam se švédská vojska vracela po neúspěšném obléhání Brna, se rozhodl Torstensson obsadit Sovinec. Švédská armáda o síle 8 000 mužů s 82 děly hrad ve dnech 16. až 17. září 1643 obklíčila a po úporných bojích ho 7. října 1643 po čestné kapitulaci posádky obsadila. Švédové obnovili hradní opevnění a z hradu učinili vedle Olomouce a Uničova svůj třetí opěrný bod, umožňující švédskou kontrolu široké oblasti severní Moravy a Slezska. Švédové drželi hrad až do roku 1650.

Po opětovném převzetí hradu Řádem německých rytířů v roce 1650 a po provedení nejzákladnějších oprav sloužil až do poloviny 18. století jako řádová pevnost. Do branné pohotovosti byl ještě uveden dvakrát, a to v roce 1663 v důsledku nebezpečí tureckého vpádu a opět v letech 1680-1683, kdy hrozilo nebezpečí vpádu Thökölyho povstaleckých jednotek z Uher a Turků, obléhajících Vídeň.

V 60. letech zřídil Řád německých rytířů na hradě řádový seminář pro 22 chlapců, rektora a 4 kněze - učitele. Pro účely semináře byl v letech 1856-1857 zcela zbořen trakt na 6. nádvoří mezi jižním palácem a Remterem (bývalý příbytek důchodního úředníka a stáje) a na jeho místě postavena nová patrová budova. Sál v Remteru byl proměněn v kapli. V roce 1858 došlo k odstranění zdi a brány mezi 3. a 7. nádvořím. Po přeložení řádového semináře do Opavy pronajal Řád tyto prostory v roce 1867 zemským úřadům pro Moravskoslezskou lesnickou školu, která zde setrvala do roku 1896. Počátkem 20. století nechal velmistr Evžen (1894-1923) hrad elektrifikovat a nově zařídit interiéry, takže v roce 1904 se zde nacházely 4 knížecí pokoje, 3 kavalírské pokoje, knihovna, zbrojnice a dalších 28 pokojů a místnost pro (nezařízenou) kapli.

V roce 1939 byl Německý řád nacistickým Německem zrušen. Wehrmacht, užívající hrad od roku 1940, jej proměnil na zajatecký tábor pro francouzské důstojníky. Po zrušení zajateckého tábora v roce 1942 převzal hrad Sudetský lesmistrovský úřad. Ten jednal o prodeji hradu s říšským vedením SS, ale nakonec prodal hrad v dubnu 1943. Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky. Na hradě však byla až do konce války umístěna malá jednotka SS, střežící zde uložený ukořistěný materiál.

V prvních květnových dnech roku 1945 hrad vyhořel. Pod střechou zůstaly jen bývalé konírny a budovy v předhradí. Již v roce 1951 byly zahájeny zabezpečovací práce, rekonstrukční práce probíhají s různou intenzitou dodnes.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.7.2019
  • 15 zobrazení
  • 0
  • 00
  • 13.7.2019
  • 133 zobrazení
  • 0
  • 00
Međugorje je město s 2 306 obyvateli, ležící v západní Hercegovině, asi 25 km jihozápadně od Mostaru.

Do 80. let 20. století bylo město chudé a většina příjmů pocházela převážně z pěstování tabáku, hroznů, ovoce a produkce vína. Slovo Medžugorie znamená místo mezi dvěma kopci (Mezihoří). Ves Medžugorie se v historických záznamech zmiňuje už v roce 1599. Farnost byla založena v roce 1892, farní kostel je zasvěcen sv. apoštolu Jakubovi, který je patronem poutníků.

24. června 1981 si Panna Maria údajně vybrala za svoje spolupracovníky šestici vizionářů, a podle slov, která prý řekla 1. března 1984, také celou farnost (Já jsem si tuto farnost zvláštním způsobem vybrala a chci ji vést).

24. června 1981 šest mladých lidí: Ivanka Ivanković, Mirjana Dragičević, Vicka Ivanković, Ivan Dragičević, Ivan Ivanković a Milka Pavlović nad místem nazvaným Podbrdo – vrch zjevení, které se nachází několik metrů nad cestou Medžugorie – Bijakovići; údajně viděli mladou ženu s dítětem v náručí, která jim rukou ukazovala, aby se k ní přiblížili, ale kvůli strachu to neudělali.

25. června 1981 okolo šesté odpoledne Ivanka, Mirjana, Vicka a Ivan cítili, že musí jít na to místo. V ten den se podle jejich tvrzení s Pannou Marií modlili a povídali si. Proto se 25. červen v Medžugorii slaví jako den výročí zjevení. Od tohoto dne měli vizionáři každodenní zjevení, kdekoliv se nacházeli.

První slova, která podle mladých vizionářů Panna Maria řekla světu, byla: „Mír, mír, mír – a jenom mír! Mír musí zavládnout mezi člověkem a Bohem a též mezi lidmi!“ (26. června 1981). Hlavní poselství jsou mír, víra, obrácení, modlitba, půst.

Vizionáři zjevení nejčastěji označují jako „Gospu“, což je v bosenštině a chorvatštině běžné označení pro Pannu Marii. Gospa sama sebe nazývá Královnou pokoje – Královnou míru (Kraljica mira). Vizionářům se Gospa zjevovala v podobě blízké jejich představám o Panně Marii a také hovořila o Ježíši jako svém synovi.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 36 zobrazení
  • 0
  • 00
  • 5.7.2019
  • 11 zobrazení
  • 0
  • 00
Staré město Dubrovník, "perla Jadranu“ se stala významným činitelem ve Středozemí na konci 13. století. Toto město (historické centrum) z pozdního středověku na samotném jihu chorvatského pobřeží se nachází těsně pod horou Srđ. Až do dnešní doby se dochoval charakter jedinečného městského celku opásaného hradbami a v dějinách stavby měst zaujímá významné místo. Přestože město bylo hodně poničeno zemětřesením v roce 1667, podařilo se v Dubrovníku zachovat gotické, renesanční a barokní kostely, kláštery, paláce a fontány.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 119 zobrazení
  • 1
  • 00
Celodenní výlet lodí z Kleku do středověkého města Mali Ston, neobvyklý ostrov života a vesnice Hodilje.
Loď Lipa byla postavena ve Splitu v roce 1914. Je dlouhá 16 metrů a široká 4,4 metru.

Mali Ston byl založen ve 14. století Dubrovnickou republikou jako součást mohutného systému opevnění města Stonu, což bylo hraniční město republiky ze severu, a jeho salin. Původně byl tvořen bloky domů ve třech ulicích. Město bylo vybudováno podle unikátního urbanistického plánu, jeho dominantu tvořila soustava hradeb a pevností, jedna z největších středověkých pevnostních soustav v oblasti. Soustava zahrnovala 3 velké pevnosti: Koruna v Malém Stonu, Veliki Kaštio ve Stonu a Podzvizd na kopci mezi nimi. Propojeny byly sedmikilometrovou zdí a podpořeny 50 věžemi a 5 dalšími pevnostmi.

Za války začátkem devadesátých let 20. století byl Mali Ston ze 70 % vypálen a zničen v bojích se Srby a Černohorci, kteří se snažili tudy proniknout na poloostrov Pelješac a zmocnit se odtud ostrovů v jižní a střední Dalmácii. Podle srbského plánu mělo severní křídlo Srbů postupovat od Maslenického mostu a od Zadaru ke Splitu a zde se spojit s jižním křídlem od poloostrova Pelješac. Chorvatům tak mělo zbýt pouze pobřeží od horského hřebenu Velebit k severu a Istrie. V Malem Stonu se Chorvatům podařilo útok odrazit, zabránit obsazení poloostrova a ostrovů a rozbít tím celý srbský plán. Dnes je obec znovu vybudována a veškeré stopy po válečných událostech byly odstraněny.

Hodilje je vesnice v opčině Ston v Chorvatsku, v Dubrovnicko-neretvanské župě. V roce 2011 měla 190 obyvatel.
Vesnice je situována při severním pobřeží poloostrova Pelješac asi 2 km severně od Stonu, nedaleko kopce Zjat.
Většina obyvatel se zabývá rybolovem a pěstování ústřic a slávek. K dispozici je starý kostel sv. Jana v obci.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 109 zobrazení
  • 0
  • 00
Letovisko Klek je malá a klidná obec na pobřeží Jižní Dalmácie poblíž ústí řeky Neretvy. Oblast v okolí letoviska Klek je tradičně nazývána Riviérou Klek.
Obec leží u ústí Klečsko-neumského zálivu. Území mezi městy Klek a Neum přenechala Dubrovnická republika ve druhé polovině 17. století Osmanské říši, která v té době obsadila vnitrozemí. Pro tento účel byl vyčleněn úzký pruh země na hranicích s územím patřícím Benátské republice, která ovládla Dalmácii.

Mezi letovisky Klek a Mali Ston je i dnes zhruba devítikilometrový pobřežní pás s městečkem Neum , jenž patří Bosně a Hercegovině.

Nad letoviskem Klek se tyčí zříceniny hradu Smrdengrad, který podle pověsti dostal své jméno v době válek s Turky podle zápachu, který po okolí šířila mrtvá těla zabitých tureckých vojáků.
více  Zavřít popis alba 
  • léto
  • 103 zobrazení
  • 0
  • 00
Poutní místo Hora Kalvárie ze 16. století nechal do dnešní podoby vybudovat František August z Chobyně jako poděkování za záchranu své ženy a dítěte. Na plánu stavby se pravděpodobně podílel také Jak Blažej Santini. Nejvýznamnější stavbou poutního areálu je kostel Povýšení sv. Kříže, jenž byl inspirován dispozicí baziliky Božího hrobu v Jeruzalémě. Součástí poutního místa je také barokní fara s loretánskou kaplí nebo pozoruhodná křížová cesta, která čítá jen 11 zastavení.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.6.2019
  • 13 zobrazení
  • 0
  • 00
Dobře utajená rozhledna Járy Cimrmana – tak se jmenuje dřevěná rozhledna ve svahu nad Březovou nad Svitavou. Slavnostní otevření se konalo 17. 6. 2007. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 15 m nad zemí je vidět především Březová nad Svitavou a její okolí. V současné době je rozhledna nepřístupná.

Farní kostel sv. Bartoloměje původně ze 13. století. V r. 1725 proběhla poslední barokní přestavba, při které byla přistavena nová věž a zbudována barokní krypta. U kostela se nachází železný kříž a sloup se soškou sv. Panny Marie, která byla v r. 1972 opravena a pozlacena.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.6.2019
  • 9 zobrazení
  • 0
  • 00
Na Nový rok 2019 uplynulo 170 let od zahájení
provozu na trati Brno – Česká Třebová. Trať, která
je dnes součástí 1. železničního koridoru, byla postavena jako spojovací, měla zkrátit spojení mezi
Vídní a Prahou s návazností na budovanou trať
z Prahy do Podmokel (dnes Děčína) a na saskou
hranici. Ta byla otevřena v roce 1851.
Jubilující trať navazovala na Olomoucko-pražskou
dráhu, ta byla otevřena již v roce 1845. Spojovací dráha se stala záhy páteřní tratí, důležitou pro
habsburskou monarchii a později i Československou republiku i z hlediska mezinárodního v expresní i nákladní dopravě. V jízdních řádech této
trati můžeme číst zvučná jména mezinárodních
expresů: Amicus, Balt Orient, Hungaria, Meridian,
Slovenská strela a další.
Svoji důležitost trať ztratila po dokončení elektrifikace trati Brno – Havlíčkův Brod – Kolín v šedesátých letech minulého století. Novou důležitost trať
nabyla až v posledním roce 20. století, kdy se po
celkové rekonstrukci a elektrifikaci na trať vrátily mezinárodní expresy. Zahájení provozu na trati
Brno – Česká Třebová 1. 1. 1849 proběhlo bez
okázalých oslav, a to vzhledem k politické situaci
rozjitřené revolučním rokem 1848. Nová železnice měla zásadní vliv pro další rozvoj měst a obcí,
ležících v její blízkosti. Trať spojila hlavní město
monarchie s Prahou a způsobila rozmach průmyslu. Pro města na trati přinesla bouřlivý rozmach
průmyslu, zvláště textilního, umožnila rychlejší
a levnější způsob dopravy surovin i výrobků.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.6.2019
  • 21 zobrazení
  • 1
  • 00
Kostel vznikl v letech 1708–1712 z původní hřbitovní kaple. Postaven byl Carlem Antoni Reinem z Rokytnice, Italem, usazeným v Rokytnici v Orlických horách, který se roku 1730 zabil při stavbě kostela v Neratově. V roce 1770 byl rozšířen a byla přistavěna věž.

Jednolodní stavba, zakončená zakončená půlkruhovým presbytářem z východní strany a věží bez předsíně na straně západní. Obdélníková loď je zastřešena sedlovou střechou. V ose kostela je hlavní věž a menší saktusová ve tvaru báně s otevřenou lucernou.

Zařízení kostela pocházelo z 18. a 19. století, v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století byl interiér postupně vykrádán a zpustošen. Zachovaly se pouze lavice.

V kostele natáčel režisér Jiří Menzel exteriérové scény filmu Obsluhoval jsem anglického krále podle stejnojmenného díla Bohumila Hrabala a režisér Jiří Strach zde filmoval některé scény třetí řady televizního seriálu Labyrint.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.5.2019
  • 8 zobrazení
  • 0
  • 00
Současný barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie byl postaven během let 1723–1733, pravděpodobně podle plánů architekta Giovanna Battisty Alliprandiho. Základní kámen položil majitel panství, Johann Karl von Nostitz-Rhieneck 14. srpna 1723, vysvěcení proběhlo na sv. Bartoloměje 24. srpna 1733.

Kostel na konci druhé světové války vyhořel, když byl zasažen protitankovou střelou vypálenou vojákem Rudé armády. Požárem byla zničena střecha, dřevěné schodiště, hodinový stroj a zvon. Již krátce po požáru se započalo s opravami. Jejich průběh se však potýkal s nepřízní komunistického režimu a roku 1956 byly zcela zastaveny. Koncem následujícího roku se zřítily promáčené klenby. Kostel byl navržen na demolici roku 1960 a poté ještě v roce 1973. Ta byla odvrácena požadavkem památkářů na přemístění cenného vstupního rokokového schodiště do parku zámku Skalka v Podbřezí. Později pak již kvůli nedostatku finančních prostředků k demolici nedošlo.

V červnu 1992 byl kostel zapsán na seznam kulturních památek. Od roku 1990 se v kostele pořádaly bohoslužby nejdříve pod „otevřeným nebem“. Od počátku 21. století prochází rekonstrukcí. Roku 2006 byl zastřešen částečně prosklenou střechou podle návrhu Jiřího Starého a Petra Dostála.

Kostel je dlouhý 48 m, široký 19 m a výška činí 18 až 20 metrů. Průčelí se otevírá na jih, kněžiště pak směřuje na sever (severo-jižní umístění). Dle starých kronik toto umístění způsobovalo, že na Boží hod vánoční dopadaly paprsky slunce rovnou na svatostánek.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.5.2019
  • 19 zobrazení
  • 1
  • 00
Kamenný most byl postaven v letech 1900 až 1903. Most překonává Divokou Orlici v přírodní rezervaci Zemská brána. Most prošel celkovou rekonstrukcí v letech 2004 - 2005.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.5.2019
  • 12 zobrazení
  • 0
  • 00
Kostel Povýšení sv. Kříže byl založen již před r. 1200. R. 1430 zničen husitským vojskem. V letech 1522–35 obnoven. Presbytář byl opraven až v letech 1586-88, zaklenut gotickou klenbou a spojen s lodí v jeden celek. R. 1697 vyhořel při požáru města. Po opravě byl kostel zasvěcen Povýšení svatého Kříže.
Kaple Nejsvětější Trojice v areálu rajské zahrady je spojená s kostelem starou zákristií.
Věž kostela je vysoká 64,24 metrů, má přízemí a sedm poschodí. Na věži se dnes nacházejí pouze dva zvony. Velký zvon Svatý Kříž, jeden z největších na Moravě, a hrubý zvon sv. Anny a sv. Magdalény.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.5.2019
  • 10 zobrazení
  • 0
  • 00
Na místě po přestárlém znárodněném sadu postupně vznikala v 80. letech 20. století matečnice rostlin v parkové úpravě. Zahradníci JZD zde vysázeli vzorkovnici rostlin, vybudovali ukázky zahrad, alpina s jezírky, pavilon se střešní zahradou, japonskou, čínskou zahradu apod., sloužící jako názorná ukázka okrasného materiálu a různých způsobů výsadby. Arboretum bylo v osmdesátých a devadesátých letech 20. století známým a zejména zahrádkáři hojně navštěvovaným areálem.

Po revoluci došlo k restituci. Nový majitel situaci nezvládl a arboretum opustil. To zůstalo delší dobu bez ošetření, bylo téměř zničeno.

V roce 2010 již bylo arboretum znovu z velké části rekonstruováno. K vidění jsou zde ukázky rodinných zahrádek, bonsaje, různé zajímavé dřeviny, rozsáhlé alpinum, bylinková expozice, japonská, čínská, anglická a holandská zahrada.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.5.2019
  • 9 zobrazení
  • 0
  • 00
Arboretum se člení na plochy s přirozeným vegetačním porostem lesa a květnatých luk, a na plochy cíleně osázené mnoha tisíců kultivarů okrasných rostlin. Areál je součástí významného krajinného prvku Dva dvory – Šmelcovna. Najdete zde rozsáhlou zahradu okrasných a ovocných dřevin. Arboretum se zabývá vysazováním nových stromků. Součástí areálu je zahradní prodejní centrum a zookoutek se zakrslými hospodářskými zvířaty.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.5.2019
  • 9 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Adresa na Rajčeti

www.pakli.rajce.idnes.cz

Aktivní od

13. září 2013

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno
reklama